Jdi na obsah Jdi na menu
 


14.06.2009

Družice SELENE

Kaguja.Japonská družice SELENE, přezdívaná také Kaguja, se ve středu večer roztříštila o povrch Měsíce. V rychlosti 6000 km/h tak ukončila svou výzkumnou dráhu zábleskem, který vyhlížely dalekohledy hvězdáren v Asii a Austrálii.

Kaguja

Oficiální název SELENE je jednak anglický přepis řeckého jména pro Měsíc, a současně zkratka slov Senelogical and Engeneering Explorer (Lunární technický průzkumník).

14.04.2009

 

ObrazekNASA hledá tajemnou planetu, která měla stvořit Měsíc

Jak je možné, že malá planeta, jako je Země, má tak velký Měsíc, který jinak vídáme pouze u plynových obrů jako Jupiter nebo Neptun?

To je věc, nad kterou si vědci lámou hlavu už dlouho.

Je si jen těžko možné představit, že by si Země byla schopna rychle se pohybující Měsíc svým nepatrným gravitačním polem odchytit. Podobně složení obou těles stojí v rozporu s hypotézou, že by se Měsíc oddělil od Země, nebo že by obě tělesa vznikala společně.

Velká rána

Nejvíce přijímanou teorií je tedy takzvaný "Big Whack" (velká rána, velký úder, po vzoru Velkého třesku), která říká, že se prvotní Země kdysi srazila s neznámým tělesem o velikosti Marsu. Úlomky obou planet z této kolize pak na oběžné dráze vytvořily Měsíc.

Výhodou této teorie je, že vysvětluje mnoho aspektů měsíční geologie i vysoký moment hybnosti celé soustavy Země-Měsíc. A americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) se rozhodl, že se pokusí hypotézu i existenci tajemného tělesa zvaného Theia dokázat.Obrazek

Před dvěma lety NASA vyslal do kosmu dvě sondy zvané STEREO, které plní zcela jiné úkoly, když se však ocitly v těch místech Sluneční soustavy, které by mohly skrývat odpovědi na otázky po původu Měsíce, agentura neváhala jejich misi rozšířit.

 

"(Theia) je hypotetický svět. Ve skutečnosti jsme ho nikdy neviděli, ale někteří badatelé se domnívají, že před 4,5 miliardami let existoval - a že se srazil se Zemí a vytvořil Měsíc," cituje tisková zpráva NASA Mikea Kaisera, jednoho z výzkumníků.

Hledáme Theiu

Podle vědců by se zbytky Theiy mohly nacházet v takzvaných Lagrangeových alias liberačních bodech soustavy Země-Slunce, které se vyznačují tím, že se zde vyrovnávají gravitační a odstředivé síly systému.

To má za výsledek, že tu zůstávají malá tělese, která by se jinak přemístila jinam. A mezi nimi by mohly být i zbytky Theiy.

"Sondy STEREO právě do těchto oblastí vesmíru vlétají. „To nám dává dobrou šanci hledat zbytky Theiy ve formě asteroidů." říká Kaiser.

Celkem je v každém gravitačním systému dvou těles liberačních bodů pět a sondy nyní prolétají nejrozsáhlejšími regiony L4 a L5.Obrazek

"Zatímco z jakýchkoli jiných míst se všelijaké smetí a drobné objekty přemisťují, v Lagrangeových bodech zůstávají," prozradil Aktuálně.cz pracovník Astronomického ústavu Akademie věd Tomáš Pecháček. "Je zde tak možné zkoumat jevy z hluboké minulosti."

 

Vlastním posláním STEREA není hledat Theiu, ale mapovat solární aktivitu, tato mise ji však zavedla právě do liberačních center. Podle NASA je tak hledání protoplanety přidanou hodnotou, kterou užitečnost sond ještě naroste.

ObrazekDéšť meteoritů mohl rozpoutat život na Zemi

Život na planetu Zemi možná přinesl déšť obrovského množství meteoritů. S touto novou domněnkou přišli britští vědci.
      V raných fázích vývoje Sluneční soustavy byla naše planeta Země bombardována tisíci milionů tun meteoritů a dopady komet. Tyto dopady jistě na Zemi přinesly mnoho organického materiálu," poznamenal Terry Kee s odkazem na reaktivní fosfináty, které nemají původ na modré planetě.

      Keeovi a jeho kolegovi Davidu Bryantovi se podařilo tento organický materiál reprodukovat vytvořením "mimozemských" podmínek v laboratoři. Oba vědci tvrdí, že fosfinát vyrobili mnohem snadněji, než očekávali, což naznačuje, že tyto zvláštní molekuly se mohly běžně vyskytovat ve vesmíru.

 
 
 Fosfináty se nacházely například v úlomku z nantanského meteoritu, který spadl v roce 1516 v jihočínské oblasti Kuang-si. "Jsem přesvědčen, že tyto chemické látky se vyskytují i v dalších místech vesmíru," domnívá se Kee.

      Vědec tvrdí, že hledat známky života na jiných planetách bychom měli začít hledat tam, kde by mohly existovat podmínky pro vznik různých druhů fosfátů, což předpokládá výskyt fosforu a vody. "Pokud by se tyto fosfináty mohly přeměnit v molekuly ribonukleové kyseliny, dostali bychom důležitý článek v řetězu evoluce," vysvětlil expert.

      Tým z Leedské univerzity získal "rozpustnější a reaktivnější formu fosforu" - fosfináty - ozařováním úlomku meteoritu ultrafialovým zářením za přítomnosti vody. "Snadnost, s jakou jsme je získali, nám dává naději, že by mohlo jít o pojítko mezi chemickými látkami, které už na Zemi byly, a prvními sloučeninami molekul RNA a DNA," dodal Kee.

Vznik vesmíru

     Otázku, kterou si jistě někdy položil každý z nás: Co bylo před tím, než vznikl vesmír? Odpověď je (překvapivě) více než prostá: "Protože počátek času je totožný se vznikem vesmíru, nemá takováto otázka žádný smysl. Pojmy 'před' a 'po' nemají bez existence času smysl." (I.M.Chalatnikov) "Kdyby bylo možné hovořit o čase 'před' počátkem vesmíru a vesmír by přitom ještě neexistoval museli bychom přistoupit 'stvoření světa'. Prostor a čas jsou neoddělitelné od hmoty. Proto je nemožné zavést a použít pojem čas před počátkem velkého třesku."(V.L.Ginzburg).Kde chybí jedna složka, nemohou být ani zbylé dvě. Vše, co známe, začalo existovat až po události obecně nazývané "Velký třesk" (Big Bang).
 
 
     Teorie Velkého třesku byla veškerá hmota vesmíru soustředěna v nulovém objemu a hustota hmoty byla nekonečně velká a teplota rovněž. Tento stav bývá označován "počáteční singularita" nebo pouze "singularita". Takový stav hmoty nedokáže klasická fyzika popsat, a jen ztěží si jej dovedeme představit. Ihned po velkém třesku byl vesmír zaplněn zářením. Rozpínání a tím také ochlazování dalo podnět ke vzniku elementárních částic a atomů. Nakonec se atomy začaly shlukovat a vznikaly tak galaxie, které se vyvinuly do stavu, v jakém je pozorujeme dnes.

09.04.2009

Obrazek

Pohled před vesmírný velký třesk prý bude možný

V budoucnu bude možné se podívat, jak vypadal vesmír před tak zvaným velkým třeskem považovaným dosud za začátek vesmírného času. Pohled to bude ale nezřetelný. Informoval o tom server Space.com, který přinesl výsledky práce teoretického fyzika Martina Bojowalda.
     Velký třesk je všeobecně považován za začátek všeho, včetně času, a otázky, co bylo před ním, byly považovány za nesmyslné. Až nedávno se ve vědeckém světě začalo hovořit také o tom, že to mohl být jenom začátek současné vesmírné epochy, což naznačuje, že musela existovat také minulost.
   Podle vědců velkému třesku předcházelo nahromadění nekonečného množství energie a vesmírných časových vrstev a dosavadní znalosti neumožňovaly nahlédnout před něj. Šlo sice o ohromnou energii, avšak její množství bylo konečné.
  Bojowald se zabývá na Pennsylvánské státní univerzitě kvantovou geometrií a domnívá se, že stopy po tom, jak vypadal vesmír před velkým třeskem, je třeba hledat v tom, co z minulého období po velkém třesku zůstalo a je stále odhalitelné s pomocí astronomického pozorování a výpočetních modelů.
     Určité poznatky, například o velikosti vesmíru před velkým třeskem, ale mohou být nenávratně ztraceny, přiznal Bojowald. "Překvapilo nás, že určité vlastnosti vesmíru před velkým třeskem současná pozorování ovlivnily tak minimálně, že jsou neurčitelné," uvedl Bojowald, který tento jev nazývá kosmickou zapomnětlivostí.
    Důsledkem prý je, že se dějiny neopakují a že se současný vesmír v zásadních vlastnostech od toho předchozího liší. "Je to, jako by vesmír určité své dřívější vlastnosti zapomněl a vytvořil si naprosto nové, na těch původních zcela nezávislé," řekl Bojowald. Podle něj tato vnitřní kosmická zapomnětlivost brání vzniku a opakování totožných vesmírných světů.
      S tím nesouhlasí Paul Steinhard, který se zabývá kosmologií na Princetonské univerzitě, ani fyzik Neil Turok z Cambridgeské univerzity. Ti hovoří o cyklickém vesmírném modelu, který předpokládá nekonečné opakování velkých třesků. Steinhardt sice řekl, že jsou Bojowaldovy výpočty solidní, ale je třeba je zpřesnit a zapojit do nich vliv hmoty a radiace

Výzkumníci začali se simulací letu na Mars

 

Mezinárodní tým dnes poblíž Moskvy začal dlouhodobý experiment, při němž stráví tři měsíce v hermeticky uzavřeném modulu bez oken. Bude tak simulovat stres a únavu, jimž budou vystaveni budoucí astronauti při letu na Mars.

Obrazek

Zatímco skutečné mise k Marsu jsou vzdálené ještě minimálně 20 let, představitelé ruských a evropských vesmírných agentur tvrdí, že nynější experiment je pomůže přiblížit. V posádce modulu jsou čtyři Rusové, Němec a Francouz, kteří byli pečlivě vybráni ruskou a evropskou vesmírnou agenturou ze zhruba 6000 dobrovolníků.

     Obdobný experiment se už uskutečnil na přelomu let 1999 a 2000 ve stejném ústavu pro lékařské a biologické problémy u Moskvy. Tehdy ovšem skončil skandálem, když si jeho kanadská účastnice stěžovala, že ji ruský
šéf týmu obtěžoval, že ji chtěl proti její vůli líbat a že další dva ruští účastníci experimentu se spolu servali do krve. Ruští představitelé ovšem tehdy incidenty zlehčovali a připsali je na vrub kulturních rozdílností a stresu.

     Osmadvacetiletý Němec Oliver Knickel, čtyřicetiletý Francouz Cyrille Fournier a jejich čtyři ruští kolegové vypadali zcela uvolněně a v pohodě, když si dnes při závěrečné tiskové konferenci před "odletem" vyměňovali žerty a přátelská gesta.
     "Jsem moc šťastný, že mám takovou posádku. Žádné psychologické problémy u ní nepřichází v úvahu. Dokonce jsme založili společnou kapelu," řekl kapitán týmu Sergej Rjazanskij, který má za sebou trénink pro skutečné vesmírné mise. Fournier, jenž je v civilu komerčním pilotem, prozradil, že po návratu ze 105 dní dlouhého experimentu se chce oženit. Všechny kolegy z posádky už prý pozval na svatbu.

     Každý z posádky b
ude mít vlastní kabinu v laboratoři, která se sestává z několika kovových modulů. Obývací místnost je dlouhá asi jako železniční vagon. Její interiér je obložen dřevěnými panely v sovětském stylu 70. let minulého století, kdy byla laboratoř postavena. Její součástí je i malá tělocvična a letní zahrada.

     Při experimentu se nebude imitovat stav beztíže, ale posádka bude jíst kosmickou stravu a užívat toalety a další zařízení, které bude velmi podobné tomu, jež je na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Televize ani internet nebudou k dispozici a jediným pojítkem experimentátorů s okolním světem budou komunikace s vnějším kontrolním stanovištěm a interní elektronická pošta. Komunikace s kontrolory mise bude mít dvacetiminutové zpoždění, aby se imitovaly podmínky skutečného vesmírného letu.

     Experiment naopak nemá ambice vyzkoušet ochranu posádky před nebezpečným kosmickým zářením. To představuje pro budoucí mise k Marsu největší výzvu.

     Alexej Krasnov, který má v Ruské kosmické agentuře na starosti pilotované lety, prohlásil, že nepřichází v úvahu, aby se lety k Marsu uskutečnily před rokem 2030. "Je zhola zbytečné o tom vážně hovořit, dokud se různé země nedohodnou na sdílení zdrojů," dodal Krasnov.

 

08.04.2009

 

ObrazekSonda Kepler odlétla hledat světy, jako je ten náš

 

Americká automatická mise, jejímž úkolem je hledat ve vzdáleném vesmíru planety podobné Zemi, odstartovala v sobotu brzy ráno našeho času. Raketa Delta II vynesla z mysu Canaveral do kosmického prostoru dalekohled nazvaný Kepler.

Astronomové už našli zhruba 350 planet, které obíhají kolem jiných hvězd, než je naše Slunce, a leží tedy mimo naši Sluneční soustavu. Říká se jim exoplanety či extrasolární planety. První byla objevena v roce 1995.

Někdy jejich existenci vědci zjistí třeba výpočtem podle toho, že exoplaneta má gravitační vliv na svou mateřskou hvězdu a způsobuje její pravidelné výkyvy. Jindy však vědci mohou vzdálenou planetu i "vidět", přesněji: rozpoznají pravidelný úbytek jasnosti hvězdy ve chvíli, kdy planeta přechází mezi hvězdou a pozorovatelem.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář